Model Extra 300S jsme s otcem koupili bratrovi k Vánocům 2005. Po dohodě s panem Šimáčkem jsme model nechali vyřezat větší - na rozpětí 900 mm. Stavebnice dorazila poštou těsně před Vánoci.

Stavebnice obsahovala ze dvou dílů vyřezaný trup, dvě poloviny křídla se souměrným profilem a vyřezané a zabroušené ocasní plochy. Většina modelu je vyrobena z EPP, jen ocasní plochy jsou z extrudovaného polystyrenu tloušťky 6 mm. Křidélka jsou součástí křídla, závěs tvoří samotný materiál. Podvozek ani páky kormidel nebyly součástí stavebnice, stejně jako návod na sestavení, místo kterého byl přiložen schematický nákres modelu s vyznačením polohy těžiště.

Stavbu jsem začal změnou tvaru trupu. Původní tvar přední části se mi nezdál vhodný ani pro polomaketu, a tak jsem trup upravil ke svému obrazu dolepením několika kousků EPP. Pokračoval jsem přilepením obou polovin křídla. Orýsoval jsem trup a dosedací plochy křídel a zkontroloval úhly nastavení obou polovin křídla, které jsem pak přilepil vteřinovým lepidlem. Po té jsem oboustrannou lepenkou přilepil na trup hřbet a obrousil přední část trupu a kabinu tak, aby se model trochu přiblížil skutečnému letounu. Na bratrovi jsem nechal, ať si sám vybere věrnost zpracování. Tuto posloupnost jsem zvolil záměrně, abych si usnadnil práci s orýsováním trupu i lepením, mohl jsem se chytit hran trupu a také jsem na trup mohl poloviny křídla při lepení pořádně přitlačit, aniž by se mi něco kroutilo. Po dobroušení trupu jsem si naohýbal do pistolové páječky oko z měděného drátu a celý trup a hřbet trupu s kabinou jsem vydlabal. Tím jsem odstranil možná více jak polovinu materiálu a trup znatelně "zlehkl". Pro dobrý přístup k vybavení a pohonné baterii jsem ze hřbetu oddělil kabinu a před kabinou jsem ještě odřízl asi čtyřcentimetrový díl přední části trupu. Ocasní plochy s již zabroušenými úkosy jsem lepil dvanáctiminutovým epoxy, kormidla jsem zavěsil na lepicí pásku. Výsledné rozpětí modelu je 102 cm, o zaříznutí křídla na rozpětí 90 cm jsme zatím nepřemýšleli.

Do předku trupu jsem zalepil přepážku z topolové překližky 3 mm, na níž jsem přilepil přírubu motoru Python 60. Přepážka je maximálně odvrtaná tak, aby mohl proudit vzduch i k pohonné baterii. Serva směrovky a výškovky jsem, vzhledem ke značné hmotnosti motoru, umístil do zadní části trupu. Pro tento účel jsem z odřezku EPP slepil jednoduchý fixační mechanismus, ze kterého lze serva kdykoliv vyjmout bez použití nářadí. Serva křidélek jsou zalepena do trupu pod křídlem. Lepil jsem lepidlem LA tmel a serva jsem napřed omotal průhlednou lepenkou. Přijímač je upevněn suchým zipem na dně trupu. Všechny páky kormidel jsem vyřezal ze zbytků sklotextitu, na táhla jsem použil uhlíkové dráty. Serva ocasních ploch jsou osvědčené Waypoint 60, pro křidélka jsem použil 9g serva "Conrad" (pravděpodobně nějaká verze serv Carson). Příjem zjišťuje přijímač HiTec Electron. K motoru jsem, s ohledem na přepokládaný odběr, připojil regulátor JETI JES 12-3P Advance. Model jsem nakonec dovážil pohonnou baterií.

První let absolvoval model s tříčlánkem. Po vypuštění do stoupavého letu cca 45 stupňů jsem udělal několik průletů na kontrolu vyvážení modelu, a pak jsem v kopaném výkrutu elegantně odhodil zakrytí akumulátorů, které jsem zapomněl zajistit. S packem 3S Li-pol dokáže model ostře stoupat a ještě ve stoupání udělat kopaný výkrut. Pro visení je výkon více než dostatečný, pro "3D" obraty je ale třeba vyměnit originální kormidla směrovky a zvláště výškovky za větší. S packem 2S už model není tolik divoký, ale vertikálu zvládne bez problému, navíc klesne odběr motoru a šetří se baterie (maximum je 9,6 A a to bude pro P60 a 3S na hraně). Extru by ještě šlo odlehčit osazením lehčích serv pro křidélka a použitím lehčího přijímače, případně i důslednějším vydlabáním trupu, pak by se výkony s 2S packem ještě zlepšily. Akumulátor má dostatečnou výdrž. Létání s Extrou je díky jejím vlastnostem příjemné, model je dostatečně stabilní. Při přetažení lehce zasignalizuje, a až pak sklopí křídlo. Trochu na škodu je menší plošná délka modelu, která je navíc v nepříznivém poměru k rozpětí, což jsme ovšem způsobili záměrně sami. Vzhledem k tomu, že se nejedná o model speciálně určený pro létání přesné akrobacie, není to na škodu.

Moje předpoklady na malý model pro trénink pokročilého pilota se splnily. Až se létání s ním omrzí, stačí vyměnit kormidla ocasních ploch a zase se laťka nutných dovedností posune o trochu výš.